Můžu se stříbrnými šperky do vody?

Stříbrné šperky působí odolně, ale voda jim dlouhodobě nesvědčí. Samotná čistá voda by kovu většinou neublížila, problém však nastává v okamžiku, kdy obsahuje minerály, sůl, chlor nebo síru. tedy látky, které s kovem chemicky reagují. Výsledkem bývá ztráta lesku, ztmavnutí povrchu nebo oslabení ochranné vrstvy u rhodiovaných a pozlacených šperků.

Každý typ vody působí na stříbro trochu jinak. Sprcha, moře nebo termální prameny představují odlišné prostředí, a proto je důležité vědět, jaké vlivy mohou šperku uškodit. Voda sice šperk okamžitě nezničí, ale při častém kontaktu urychluje proces černání i opotřebení.

Cílem článku je vysvětlit, jak se různé druhy vody liší, jak působí na stříbro a jak se o šperky starat, pokud k namáčení přece jen dojde.

Sprcha a tekoucí voda

Voda ze sprchy na první pohled nevypadá jako hrozba, ale pro stříbro není ideální. Běžná voda z kohoutku obsahuje minerály, chlor a zbytky čisticích látek, které mohou s kovem pomalu reagovat. Při častém kontaktu dochází k zmatnění povrchu a k postupné ztrátě lesku.

Dalším problémem je vlhkost a teplo, které v koupelně přetrvávají i po osprchování. Právě kombinace páry a tepla vytváří podmínky, v nichž stříbro rychleji reaguje se sloučeninami síry přítomnými ve vzduchu. Po několika týdnech tak mohou i kvalitní šperky začít zlehka šednout.

Krátký kontakt se sprchou šperku většinou neublíží, ale pokud ho budete vystavovat vodě denně, začne ztrácet svůj původní vzhled. Proto je lepší šperky před sprchováním sundávat a pokládat je mimo vlhké prostředí. Pokud se namočí, stačí je osušit měkkým hadříkem a nechat volně proschnout na suchém místě.

Moře a slaná voda

Pobyt v moři stříbrným šperkům rozhodně neprospívá, i když se někdy tvrdí opak. Slaná voda sice dokáže odstranit drobnou mastnotu, ale to, co v ní působí na stříbro, není samotná sůl, je to směs minerálů, síry, písku a organických látek, které společně vytvářejí pro kov drsné prostředí.

Síra v mořské vodě reaguje se stříbrem a vytváří sulfid stříbrný, tedy stejnou látku, která způsobuje černání šperků při dlouhodobém nošení. Sůl a drobné částečky písku navíc fungují jako jemné brusivo. Při pohybu ve vodě mohou zanechávat na povrchu mikroskopické škrábance, které narušují hladkost kovu i ochranné vrstvy, například rhodium nebo e-coat.

Po několika koupáních může šperk ztratit lesk, stát se matným nebo místy změnit odstín. Pokud se do moře vydáte a šperky si necháte na sobě, je důležité je po návratu opláchnout v čisté vodě a pečlivě osušit. Ideální je ale moře spojovat se sluncem, ne se šperky, pro jejich dlouhou životnost je lepší je před koupáním uložit do sucha.

Bazénová voda

Z pohledu stříbra je bazén jedno z nejagresivnějších prostředí. Voda zde obsahuje chlor a další dezinfekční látky, které se s kovem okamžitě slučují a způsobují jeho zčernání nebo vznik skvrn. Chlor reaguje přímo se stříbrem i s jeho povrchovými úpravami, jako je rhodium nebo pozlacení, a narušuje jejich strukturu.

Výsledek se může projevit už po několika minutách plavání. Na povrchu šperku se objeví šedé mapy, matná místa nebo jemné narušení lesku. Tyto změny nejsou pouze estetické, chlor dokáže z dlouhodobého hlediska ovlivnit i pevnost kovu, zejména v tenčích částech náušnic či řetízků.

Ani rychlé opláchnutí po plavání situaci zcela nezachrání. Chemikálie zůstávají v pórech povrchu a působí dál, i když je šperk již suchý. Proto je doporučení v tomto případě jednoznačné: do bazénu nikdy nevstupujte se stříbrnými šperky. Je lepší je na chvíli odložit, než riskovat trvalé poškození povrchu.

Termální a minerální vody

Termální prameny a minerální koupele jsou pro lidské tělo blahodárné, ale pro stříbrné šperky představují nejhorší možné prostředí. Tyto vody obsahují síru, železo, vápník a další minerály, které se při vyšší teplotě aktivně vážou na povrch kovu. Právě síra je pro stříbro zcela zásadní problém, jelikož při styku se stříbrem vytváří sulfidy, tedy tmavé vrstvy, které způsobují černání a ztrátu lesku.

Na rozdíl od běžné vody působí termální voda velmi rychle. Během jediné koupele se může lesklý povrch změnit v matný a drobné detaily zcela ztratit svůj původní odstín. Reakce je navíc nevratná, běžné čištění už původní barvu neobnoví.

Kromě chemického působení hraje roli i samotná teplota vody. Horká voda rozšiřuje póry kovu a zrychluje chemické reakce. To znamená, že k poškození dochází mnohem dříve než u běžného kontaktu s vodou z vodovodu.

Pokud se chystáte do termálních lázní nebo minerálního pramene, je vhodné všechny šperky odložit. I krátký pobyt v takové vodě může způsobit změnu barvy, kterou už nepůjde úplně odstranit.

Prevence a co dělat, když se šperk namočí

Nejspolehlivější ochranou je prevence. Stříbro má rádo suché prostředí, a proto je vždy lepší šperky sundávat před koupáním, sprchováním i sportem. Tím se zabrání působení vody, potu i chemikálií, které urychlují černání a ztrátu lesku.

Pokud se šperk přesto namočí, nejdůležitější je rychlá reakce. Po kontaktu s vodou ho opláchněte v čisté vodě, aby se odstranily zbytky soli, chloru nebo minerálů, a poté ho důkladně osušte měkkým hadříkem. Nikdy ho nenechávejte schnout na vlhkém místě, protože by mohlo dojít k vytvoření skvrn.

Po úplném vyschnutí je dobré šperk uložit na suché místo nebo do látkového sáčku. Pokud už na povrchu zůstal matný film nebo drobné mapy, použijte hadřík určený na čištění stříbra. Ten obnoví lesk a odstraní zbytky oxidace, aniž by poškodil povrchovou úpravu.

Šperky s povrchovou ochranou, jako je rhodium nebo e-coat, mají sice vyšší odolnost, ale nejsou "vodotěsné". Tyto vrstvy chrání kov před vlhkostí, ne však před dlouhodobým ponořením. I u nich platí, že po kontaktu s vodou by měly být co nejdříve vysušeny.